1. Co máte na své práci nejraději?
Na své práci mám ze všeho nejraději její spád, rozmanitost a akce, které s sebou přináší – každou minutu může nastat neočekávaná změna, se kterou je potřeba se poprat. Kromě toho jsem neskutečně vděčná za možnost pomáhat prostřednictvím své práce ostatním.
2. Jak často Vás ve Vašem oboru něco překvapí?
Svým způsobem stále a nikdy. Nepředvídatelnost rozhodnutí některých orgánů i turbulence právní regulace překvapuje. Nicméně – jak mě učil dědeček – kdo je připraven, není překvapen. A spojení uvedeného ukazuje kouzlo mé profese. Akce, adrenalin, změna a endorfiny při vítězství!
3. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
S naprostou jistotou mohu říct, že (nejen) můj profesní život ovlivnil můj milovaný dědeček. Kromě hesla „Podaná ruka je více než podepsaná smlouva“ a „Slib zavazuje“ (což je trochu v rozporu s tím, co aktivně radím a doporučuji klientům) mě naučil cílevědomosti, disciplíně, ale hlavně pokoře! Svého velkého úspěchu dosáhl také proto, že považoval za velmi důležité vážit si a brát ohledy na své kolegy a snažit se budovat příjemné pracovní prostředí – tím se řídím a vidím, jak moc to funguje.
4. Knížka, kterou jste četla naposled?
Mnich, který prodal své Ferrari od Roberta Sharma. Úžasná kniha, plná jednoduchých mouder, jak nalézt balanc v životě.
5. Ideální dovolená?
Miluji cestování! Takže kdekoliv a cokoliv. Vždy to ale závisí i na aktuální situaci a pracovním vytížení. Ráda se vypravím za sluncem a teplem k moři, někdy naopak za lyžováním na zasněžené horské svahy. Nejsem však úplně typ pro „válecí“ dovolenou. Nejčastěji se vydávám za poznáním nových věcí, chutí, vůní a lidí, takže ideální dovolenou je pro mě každá, na které mě čeká vzrušení, dobrodružství a nové vjemy.
6. Který předmět byl na studiích Vaším nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměla ráda vůbec?
Nejoblíbenější bylo určitě římské právo – vždyť je to pro nás prapůvod a základ našeho práva. Navíc jsem měla opravdu štěstí na úžasnou vyučující i ženu, bývalou ústavní soudkyni docentku Židlickou. Naopak nejméně oblíbeným bylo právo sociálního zabezpečení, což je trochu paradox, protože dnes se specializuji na oblast pracovního práva, se kterým právo sociálního zabezpečení úzce souvisí.
7. Proč jste se rozhodla stát právníkem?
Inklinovala jsem k tomu od malička. Už v 10 letech jsem s kamarádkou založila „Bratrstvo psí pracky“ a kromě klubovny ve sklepě jsme měli i „kodex“ práv a povinností a razítko vyrobené z brambory. Přestože jsem z lékařské rodiny a byl na mě vyvíjen velký tlak, abych se rozhodla pro medicínu, já jsem už zhruba od 6. třídy věděla, že chci studovat právo, a ani na minutu jsem o tom nepochybovala. Vždycky jsem chtěla pomáhat lidem prát se za jejich práva. Po maturitě jsem si přihlášky podala jen na právnické fakulty. A není den, kdy bych toho rozhodnutí litovala!
Svou práci miluji, a i když to může znít jako klišé, na konci každé dovolené se těším na návrat do pracovního procesu, neboť jsem odpočatá a plná síly. Proto cestuji hodně a často a razím heslo „Work hard, play hard“.
8. Kdo Vás v životě – tom pracovním i soukromém – nejvíce motivuje?
Manžel. Je mým velkým vzorem i obrovskou oporou.
9. Jací lidé Vás nejvíce dokážou rozčílit?
Nesnáším faleš, neupřímnost a zákeřnost. Bojuji tvrdě, ale férově.
10. (Pracovní) konflikt, který Vám utkvěl v paměti, jak jste ho řešila a co Vás naučil?
Jednoznačně spin-off mé kanceláře, který se odehrál v době, kdy jsem kromě toho řešila ještě velmi závažné osobní záležitosti. I když to bylo hodně těžké období, tak s ohledem na to, jak obrovský přínos a nastartování to pro mě i kancelář bylo – vím, že skutečně platí – „co tě nezabije, to tě posílí“ a „všechno zlé je pro něco dobré“!
Původní článek zde.