V nedávné době byla na stránkách veřejné ochránkyně práv zveřejněna tisková zpráva,[1] ve které byly uvedeny určité překvapivé závěry. Ombudsmanka došla k závěru, že oblastní inspektorát práce (dále jako „Inspektorát“) má povinnost v případě podezření na neplatnost určitých ustanovení pracovního řádu zaměstnavatele:
- 1. provést u zaměstnavatele kontrolu,
- 2. v případě, že zaměstnavatel vydal pracovní řád obsahující neplatná ustanovení, má Inspektorát uložit zaměstnavateli povinnost odstranit zjištěný nedostatek, a to i kdyby nebylo možné zaměstnavatele finančně postihnout.
Tyto závěry ombudsmanka vyvozuje z obecné povinnosti Inspektorátu provádět kontroly nad dodržováním závazných pracovněprávních předpisů. Konkrétně pro daný případ uvádí: „Inspektorát měl vzít v úvahu, že ostatní zaměstnanci nemusí mít povědomí o tom, že je vnitřní předpis v rozporu se zákonem. Nemohou ani vědět, jestli by k němu soudy přihlížely nebo ne. Nehledě k existující hrozbě ukončení pracovního poměru, kdy by zaměstnanci nezbývalo, než se pak se zaměstnavatelem soudit o neplatnost výpovědi. Právě plošný dopad na všechny zaměstnance a jejich práva je v tomto případě nejzávažnější“.
Máme za to, že tyto závěry plynou z extenzivního výkladu pravomocí Inspektorátu a nemají oporu v zákonné úpravě. Níže krátce rozebíráme současnou právní úpravu.
Relevantní právní úprava
Pracovní řád je upraven v ust. § 306 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „ZP“), a to tak, že se jedná o zvláštní druh vnitřního předpisu zaměstnavatele, který rozvádí ustanovení ZP, popřípadě zvláštní právní předpisy, pokud jde o povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance vyplývající z pracovněprávních vztahů. Zároveň se uplatní ust. § 305 odst. 1 ZP, kterým se zakazuje, aby vnitřní předpis ukládal zaměstnanci povinnosti nebo zkracoval jeho práva stanovená tímto zákonem. Odchýlí-li se zaměstnavatel od tohoto zákazu, nepřihlíží se k tomu. Právě v tom spočívalo pochybení zaměstnavatele v uvedeném případě.
Ustanovení, ze kterého ombudsmanka vyvodila povinnost (a zároveň pravomoc) Inspektorátu provést kontrolu a uložit opatření k odstranění nedostatků je ust. § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb.o inspekci práce ve znění pozdějších předpisů (dále jako „ZIP“) „Úřad a inspektoráty kontrolují dodržování povinností vyplývajících z (…) právních předpisů, z nichž vznikají zaměstnancům (…) práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích“. Za účelem odstranění zjištěných nedostatků, tj. za porušení zákonem uložené povinnosti, může Inspektorát dle ust. § 7 odst. 1 písm. g) ZIP „ukládat kontrolované osobě opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole“. V této souvislosti je nutné vymezit, co je ve smyslu tohoto ustanovení pokládáno za „nedostatky“ resp. porušení kterých povinností je pro účely kontroly ze strany Inspektorátu relevantní. Vzhledem k tomu, že Inspektorát vykonává nad zaměstnavateli správní dozor, uplatní se níže uvedený teoretický výklad[2]: „Pro charakteristiku správního dozoru má velký význam stanovit, z čeho vyplývá, že chování dozorovaného subjektu je vyhodnoceno jako žádoucí, či nikoli. V právním státě by mělo jít výlučně o to, zda je či není toto chování v souladu s právem. Povinnosti, jejichž pozorování je při výkonu správního dozoru relevantní, vyplývají: ze zákona nebo jiného právního předpisu, z jiného předpisu, jehož závaznost zakládá zákon, z opatření obecné povahy, ze správního aktu, z veřejnoprávní smlouvy. Jestliže zákon nestanoví něco jiného, může jít pouze o veřejnoprávní povinnosti.“ Máme za to, že právě veřejnoprávní povinnost zaměstnavatele v tomto případě není dána.
Závěr
Ust. § 306 ZP v prvé řadě nestanoví zaměstnavateli žádnou povinnost, ale pouze oprávnění vydat pracovní předpis za podmínek stanovených ZP. Za nedodržení těchto podmínek přitom ZP stanoví jako následek absolutní neplatnost, nikoliv sankci ve formě odpovědnosti za přestupek / správní delikt. Nejedná se o veřejnoprávní sankci, která by značila, že povinnost dodržet podmínky ZP při vydávání pracovního řádu je povinností veřejnoprávní. Následky neplatnosti pracovního řádu tak budou zakládat pouze soukromoprávní nároky jednotlivých zaměstnanců v případě, že na základě těchto neplatných ustanovení pracovního řádu budou omezena nebo porušena jejich práva.
ZIP přitom nestanovuje výslovnou pravomoc Inspektorátu vykonávat dozor nad zákonností vnitřních předpisů zaměstnavatelů jako výjimku z pravidla, že správní dozor hodnotí především dodržování veřejnoprávních povinností. Jedná se tedy zřejmě o extenzivní výklad pravomocí Inspektorátu ze strany veřejné ochránkyně práv, který je ve smyslu zásady enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí nepřípustný.
Celý článek zde.